Kašpárkov slaví. Zahradní slavnost je jednou z akcí, na které se objevuje symbolická nafukovací desítka. Návštěvníka, který se nedal odradit vrtochy počasí a prochází otevřenou branou, čeká poklidný bzukot hojně navštěvované zahrady pod zámkem. Pod střechou se může občerstvit jak tělesně, tak duševně, protože v sousedství mnoha různých dobrot je rozložena prodejní nabídka různých her, pracovních listů, poznávacích klíčů a dalších materiálů z dílny osvětové společnosti Lipka.
Takto osvěžen vydává se návštěvník během či chůzí, to obvykle podle věku, na cestu. Průvodci oceňují samotný fakt, že se potkávají s dalšími návštěvníky, temperamentnější děti dovádí na trampolíně a pořizují si skákavé momentky v trampolínovém fotokoutku. Tvořiví vplouvají dříve či později pod střechu stanu, který se stal dílnou na výrobu květin. Zaujetí je možné pozorovat na počtu květinek, které šikovné prsty formují z připravených materiálů. Kousek vedle zavoní vyprávění o přírodní kosmetice a receptech, do kterých potřebujete jen bylinky, vhodné přísady a hlavně radu, jak to vše proměnit ve vůni odpuzující hmyz, nebo naopak přitahující nosy procházející poblíž. Zbytek zahrady s pískovištěm, dráhou, houpačkami a vodními hrátkami žije všedním svátečným životem. Všední je fakt, že takto využitá jsou místa zahrady při každém otevření bran. Sváteční je radost, která vyzařuje z mladých vodohospodářů, archeologů, stavitelů, řidičů, houpačů a běžců.
Malým připomenutím, že Kašpárkov žije i divadlem, jsou tři růžová prasátka a vlk v podání herců Rosivadla. Na zahradě vznikají parcely pro domky ze sena, dřevěné i cihlové a děti přikládají ruku k dílu, bez nich by prasátka takové domy nepostavila. Mlsný vlk opět neodolal a snaží se z prasátek udělat svou večeři. Naštěstí se z něj nakonec v „cihlovém“ domku vedle ohniště stává prozřelý vegetarián a prasátka jsou zachráněna. Úleva z dobrého konce se projeví v hojné návštěvnosti občerstvení.
Aby člověk nezapomínal, kdo je skutečným vládcem na této planetě, přichází občas déšť. Není sice právě nejvítanějším návštěvníkem, ale patří k našemu životu – aby se Kašpárkovská zahrada mohla zelenat a lákat do své náruče děti se svými průvodci, potřebuje hodně pít. Třeba právě tenhle déšť je slavnostním přípitkem desetiletému Rodinnému centru Kašpárkov. Tak Na zdraví, Na viděnou a Díky, Kašpárkove, že jsi! Buď.
Olda Hlaváček, nehrající (divadelní) kapitán