Kam se do takové školy chodí? Ideálně na Kašpárkovskou zahradu. Původně měla být akce jen takový pohodový zážitek pro děti a rodiče. Chtěli jsme si postavit stany, opéct špekáčky a zakončit tak prázdniny. Nakonec z toho bylo nejen pro děti malé dobrodružství.

Všechno začalo nenápadně. Odpoledne jsme si postavili stany a ze zahrady se tak stal malý showroom na rodinné stany. Před setměním nás navštívil princ Velen a vyzval Mrakomora na malý šermířský turnaj, naštěstí tak jako v každé pohádce dobro zvítězilo. Určitě pomohlo i velké fandění dětí.

Od ohně do stanů nás zahnal až půlnoční déšť. Možná Mrakomorův souboj, nebo jeho špatné spaní přivolalo bouřku, jaká je jen několikrát do roka. Blesky rozzářily oblohu a ve stanech bylo téměř jako ve dne. Nikdo ale stanování nevzdal, žádný stan nám vítr neodnesl a nikdo nebyl vytopen.

Tak jak bouřka přišla, tak i odešla. Ráno nás přivítalo slunce, kafe, čaj a buchty.

Děti mají zážitek. Budou při příští bouřce klidnější, protože ji umí přečkat i ve stanu. Budou vědět, že zase odejde a přijde krásný den.

Moc děkuji všem, kdo s námi stanovali na zahradě a už se těším na příští rok.

Pavel Urbančík, odvážný tatínek