aneb kterak rosická princezna Honzu z pekla přivedla
V neděli 19.9. přesně v 19:09 zažilo nádvoří rosického zámku další nezapomenutelnou událost v režii Rosivadla, dobře známého místního společenství pro šíření radosti. Zámecké nádvoří bylo v tento nedělní čas netradičně zaplněné do posledního místa nejen natěšenými dětmi, které i přes pokročilou denní dobu napjatě a s úsměvem očekávaly začátek pekelného příběhu, ale i početnými dvojicemi či skupinkami dříve narozených diváků s nadšením netrpělivě vyhlížejícími kdy a jak předvede Lucifer se svojí čertovskou skupinou nově nabyté kytarové dovednosti, jak sám říká, inspirované pekelnou skupinou ÁCé blesk DéCé blesk. Kdyby přítomní diváci navíc tušili, že se místní oblíbený všeuměl Standa, zde ve dvojroli Pána Temnot a rybáře Bárty, rozhodl, jako vždy podat excelentní herecký výkon, ale že se dokonce pro roli Lucifera začal učit hrát na kytaru a to doslova stylem “hrnem Brnem” – takže to co jinému trvá rok, Standa zvládl za 3 týdny, možná by tomu ani nevěřili.
V příběhu inspirovaném Nezbednou pohádkou Josefa Lady jsme tak měli
z vyprávění Habadějky možnost zažít velké i malé veselé čerty, princeznu Máňu, Honzu, čápa Jirku, lakomku Hrabalku a další pohádkové postavy. Příběh zasazený do prostředí Rosic a okolí, doprovázený originálními obrázky Lenky Kaniové byl doplněn báječnou atmosférou II. nádvoří rosického zámku. Přítomní diváci se mohli cítit vskutku interaktivně pohlceni dějem, když měli skotačící čerty před sebou na jevišti, ale i za sebou promítané na zdech zámku. Představení tak dostalo zcela neopakovatelný rozměr. Pozornému oku zkušeného Rosidiváka zajisté neuniklo, že v průběhu představení také proběhly skryté talentové zkoušky nových uchazečů o ochotnické divadelní řemeslo. A tak pod záminkou veřejného nácviku písně Peklo, peklo, peklíčko… a za nadšeného povyku prakticky všech přítomných dětí, které se i přes možné počáteční pochyby o kapacitních možnostech divadelního zámeckého pódia na něj nakonec všechny vešly.
Z pozice diváka si také na tvářích herců nešlo nevšimnout skutečné radosti z prostého faktu živé realizace příběhu před obecenstvem, dávající nám všem možnost zapomenout na každodenní starosti a podivnou atmosféru poslední doby. A jak to už v pohádkách chodí – i přes to, že to princezna Máňa neměla jednoduché, tak pekelný příběh na rosickém zámku dopadl nakonec dobře. Rosivadlo bylo jako vždy úžasné, avšak Lucifer si to prostě tentokrát ukradl pro sebe 
Martin Juliš