Kašpárkovský tábor 2021

Letošní tábor začal trochu dramaticky, když jsme se tam všichni scházeli jen jeden den po velkém tornádu na Jižní Moravě. Naštěstí rodina našich dobrých pořadatelských duší Pavla a Lenky, která tam bydlí, zůstala ušetřena, a tak jsme si mohli začít bez trpké příchuti pochutnávat na z tama přivezených třešních a vklouznout naplno do táborového dění.

Letošní téma: Malí cestovatelé. A tak děcka vyfasovala pas a v průběhu nadcházejících tří dní procestovala skoro všechny kontinenty. V Africe krotila rozlícené lvy (část mužské osádky táborové sestavy), v Americe vytvářela nástěnné malby podobné těm od domorodých kmenů (těžko říct, jestli víc na sobě nebo na papíře), v Asii hledala a prozkoumávala přírodní zajímavosti a v Evropě hledala poklad. Děti se vrhaly do zadaných expedic s nadšením jim vlastním a odměnou jim bylo (samozřejmě kromě bohatého pokladu na konci) razítko do cestovního pasu. Každé ráno jsme se všichni (nebo spíš ti, kdo se neflákali u snídaně) protáhli při rozcvičce a večer jsme si zas protáhli plíce smíchem při hraní/sledování pohádky. Nás rodiče bych nazvala něco jako servisní tým: „tady máš pití“, „obuj si už boty/obleč si tu mikinu“, „pas máš v chatce spadený pod stolem“, … a když se nám nechtělo, tak jsme taky mohli sedět na zápraží a číst si knížku, cvičit jógu nebo vzpomínat na dětská léta při pletení náramků z bavlnek.

Bohužel jsme po těch slejvácích nemohli naplno vychutnat možnosti tábořiště a porachtat se v řece, protože by proud strhl i našeho největšího muže, ne tak naše ratolesti. Ale jinak jsme si ani na počasí nemohli stěžovat, teda možná trochu, a to když jsme za pařícího sluníčka zdolávali zprvu nevinně vyhlížející kopeček, na kterém se nacházelo pár šutrů bez výhledu, alias zřícenina Templštejn. Ale pěkně jsme se vypotili, my dospělí jsme udělali něco pro svou fyzičku a děcka v táboře čekaly nanuky, takže všichni nakonec spokojení!

Poslední večer byla expedice doplněna částí nejnapínavější, a sice světýlkovou cestou ve tmě při svíčkách a světle světlušek. Mezi námi táborníky převládlo napínavé vzrušení a radost po překonání vlastního strachu. A poslední den patřil cestě za pokladem, která, jak známo, předpokládá cestu krkolomnou a plnou nástrah, aby byl poklad zasloužený. Naši malí cestovatelé i my jsme měli velkou radost, když byly všechny překážky udolány a poklad dobytý! Mohli jsme pak sice trochu smutně (jak už to u těch konců něčeho hezkého bývá) ale spokojeně zvednout plachty a rozjet se každý ke svému domovu. 

Katka a Lea Kistanovi