Letošní téma: Malí cestovatelé. A tak děcka vyfasovala pas a v průběhu nadcházejících tří dní procestovala skoro všechny kontinenty. V Africe krotila rozlícené lvy (část mužské osádky táborové sestavy), v Americe vytvářela nástěnné malby podobné těm od domorodých kmenů (těžko říct, jestli víc na sobě nebo na papíře), v Asii hledala a prozkoumávala přírodní zajímavosti a v Evropě hledala poklad. Děti se vrhaly do zadaných expedic s nadšením jim vlastním a odměnou jim bylo (samozřejmě kromě bohatého pokladu na konci) razítko do cestovního pasu. Každé ráno jsme se všichni (nebo spíš ti, kdo se neflákali u snídaně) protáhli při rozcvičce a večer jsme si zas protáhli plíce smíchem při hraní/sledování pohádky. Nás rodiče bych nazvala něco jako servisní tým: „tady máš pití“, „obuj si už boty/obleč si tu mikinu“, „pas máš v chatce spadený pod stolem“, … a když se nám nechtělo, tak jsme taky mohli sedět na zápraží a číst si knížku, cvičit jógu nebo vzpomínat na dětská léta při pletení náramků z bavlnek.